CO TO JE GURU?

     Slovo guru se v duchovní literatuře vyskytuje často. Pochází ze sanskrtu. „GU“ znamená tma a „RU“ světlo. Mohlo by se volně přeložit, že je guru ten nebo to, co nás vede ze tmy ke světlu anebo z nevědomosti k vědomí.
„Gu“ – tma v duchovním smyslu znamená neznalost, nevědomost, ignoranci nebo iluzi.
„Ru“ – světlo – znamená znalost, moudrost nebo vědění. Vést k Bohu nás může jen ten, kdo cestu prošel. Slepý slepého nemůže vést nikam.

……..Zákony máji či iluze jsou nemilosrdné, ale spravedlivé. Skládají se ze spravedlivých souvislostí, které jsou běžnému člověku skryté. Bůh je používá jako nástroj pro své děti, jak je usměrnit znovu k sobě, jak je vrátit ke guruovi, ke svému skutečnému Já. Učí nás přes vlny radosti i utrpení, naději i zoufalství, dobro i zlo, které se neustále střídají. Utrpení, které prožíváme, nás žene hledat hlubší smysl života. Můžeme říci, že zákony máji či iluze jsou také naším učitelem. Kdyby utrpení a zklamání nebylo, nikdy bychom se neptali: proč? Proč se to stalo? Jaký to má pro mě smysl? Když prožijeme hodně takovýchto „proč“, nezbývá nám nic jiného, než otočit pozornost tam, kde skutečně štěstí najdeme – do svého nitra.

Největší potíž je v tom, že si velice často pleteme vnitřní intuitivní hlas (hlas Boha, duše) s hlasem ega. Rozluštit, který je ten pravý, je těžké. Proto indické spisy uvádějí, že člověk sám, bez pomoci gurua, nemůže dosáhnout osvícení. Mít gurua považují za největší boží milost. Guru je něco jako magnet. Svojí láskou v nás magnetizuje ty samé vlastnosti – to znamená, že je probouzí, vytahuje ze zapomnění. Někdy jsou v nás hluboce ukryté, ale potřebujeme někoho z venku, aby je v nás odkryl. A pomoc z venku také zajišťuje Bůh.

Pojem a význam guru neomezujme jen na lidskou formu. Pojem guru je mnohem, mnohem hlubší a objevuje se v různých podobách. Guru je božské vedení, moudrost, to, co nás vede k uvědomění si sebe sama. Jelikož nejsme schopni vnímat své skutečné vnitřní Já jako svého opravdového gurua, Bůh nám svou milostí zasílá vnějšího Mistra, jenž nás vede k našemu vnitřnímu Mistru. Vnější guru je také vlastně naše skutečné Já, neboť skutečné Já je všechno, jako sám Bůh.
Stále tiše a skrytě nám Bůh dává jemná znamení, jak kráčet správným směrem.

***
Mistr většinou učil podobenstvími a příběhy. Kdosi se zeptal, odkud je má.
„Od Boha,“ zněla odpověď.
„Když Bůh chce, abys uzdravoval, pošle ti pacienty; když tě učiní učitelem, pošle ti žáky; když ti určí, abys byl Mistrem, pošle ti příběhy.“

Bůh i ke svému běžnému konání potřebuje člověka jako svůj nástroj.

***
Svého přítele, irského farmáře, navštívil jednou kněz. Když přišel na farmu, byl z ní úplně nadšený, jak je nádherná, krásná. Pak kněz řekl: „Jéé, jak krásně jste to ty a Bůh udělali. To je nádhera, to je nádhera.“
A za nějakou dobu zas opakoval to samé: „Jak krásně jste to ty
a Bůh udělali. To je nádhera, naprosto nádhera.“
Farmář už se neudržel a řekl: „No, Otče, měl jste vidět, jak farma vypadala, když ji Bůh dělal sám.“

Z knihy: "Duchovní život v praxi"    (napsal Ifet Hodžič)
 Objednávka knihy ZDE