JÓGA A ZDRAVÍ
Z knihy: "Duchovní život v praxi" (napsal Ifet Hodžič)
Objednávka knihy ZDE
„Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.“ Hippokratés
Stále více lékařů běžně doporučuje jógové cviky pro prevenci i léčení různých nemocí. Je ale ještě velké procento lékařů, kteří józe nedůvěřují.
Lékaři jsou velice intelektuálně vzdělaní, ale chápou medicínu spíš více na fyzické úrovni. Fakt, že Duch řídí naše tělo, pro většinu lékařů není ještě přijatelný. Dnešní medicína se spíše zaměřuje na modernizaci zdravotních přístrojů a duchovní podstata člověka ji příliš nezajímá. Stále čekáme na nějaký zázračný lék, abychom zrovna tu nejhorší aktuální nemoc co nejrychleji vypudili.
Když lékaři léčí nějakou nemoc, většinou se zaměřují jen na určitý orgán či určitou oblast těla, aniž by brali v potaz jeho celistvost. Tělo se ale má chápat jako celek a příčinu nemoci je nutné hledat hlavně v tom, že člověk nežije v souladu s vesmírným řádem a jeho principy. Každodenním porušováním tohoto řádu v sobě vyvoláváme napětí, což se časem projevuje jako nemoc. Léčit by se měla především duše a pak tělo.
Medicína je samozřejmě dobrá a mnoho věcí, které dělá, jsou nezastupitelné. Někteří alternativní léčitelé medicínu podceňují a myslí si, že stačí položit ruce na nemocnou část těla a pacient je uzdraven. Nemoc není však tak jednoduchá záležitost, jak se zdá. Příčina nemoci zasahuje do nejhlubších rovin bytosti. Prvotní příčina každé nemoci je duchovní; ta se pak formou poruchy přenáší postupně přes mysl a tělo, manifestuje se na fyzické úrovni. To platí i pro úrazy: stačí nedostatek pozornosti (nesoustředěná mysl) a už je problém – zlomená noha, ruka, autonehoda a podobně. Medicína musí přijít na to, že bez duchovního pochopení příčiny nemoci se nikam nedostane a bude se stále v iluzi točit v kruhu a hledat řešení tam, kde ho nikdy nemůže najít. Říkal jsem, že je nutné léčit duši, a ne tělo. Výraz „léčit duši“ není zcela správný, neboť duše je vždy zdravá a nemůže být nikdy nemocná. To, co dělá nemoc v těle, je naše ego, jež nedodržuje vesmírný řád a zákony, a tím v nás vyvolává napětí, které pak narušuje harmonický tok energie. Řetězovou reakcí se narušují i funkce ostatních orgánů a postupně celé tělo.
Medicína se spíš snaží léčit symptomy, nikoli příčinu nemoci. Mnohokrát z praxe víme, že pacient podstoupí operaci nějaké části těla nebo orgánu a po jisté době se stejná nemoc posouvá do jiné části těla, neboť jsme nevyléčili příčinu nemoci.
Nemoc ukazuje, že někde chybujeme. Je to vždy výrazem energetické nerovnováhy na různých úrovních. Nemoci jsou něco jako mantinely, jež nelze překročit. Kdybychom nebyli nemocní, nezamysleli bychom se nad příčinou nemocí a nad smyslem svého života. Bohužel, někteří lidé ani během nemoci po smyslu života nijak zvlášť nepátrají. Třeba se jen litují, cítí se jako oběť. Tím, že pátráme po příčinách nemocí, du-chovně rosteme. Uvedu příklad. Najednou onemocní někdo, kdo je slavný, bohatý, světsky úspěšný. Na zdraví nebyl čas. Všechna jeho energie a starost spočívala v tom, jak udržet slávu, bohatství, jak být úspěšný. Teď přichází nemoc. Jak to? Zastaví ho a přiváže na lůžko v nemocnici. Co teď? Je to dobré, nebo špatné? Jeho nemoc je výsledkem jeho činů, jednání, způsobu uvažování. Nemoc je zásah Vesmíru do osobního života člověka. Boží řád a zákony platí pro každého. Jakmile se dostaneme k mantinelům či do extrému, přichází upomínka, výstraha ve formě nemoci, a říká: „STOP!“ Podobně jako dopravní značka. Dále to takto nejde. Pro Vesmír je nemoc jediné řešení. Dává nám znovu šanci, abychom naše uvažování, jednání a celkový způsob života přehodnotili a uvědomili si, v čem chybujeme. Nemoc je náš učitel. Zastavuje nás na chvíli a v tichosti říká:
„Zastav se, člověče, takhle dál žít nemůžeš. Naprav své činy a jednání a žij v souladu s vesmírným řádem. Uvědom si toto... a tohle...“
***
Když si žák stěžoval, že Mistrova spiritualita potřebuje zmodernizovat, Mistr se hlasitě smál.
Pak vyprávěl příběh o studentovi, který se ptal: „Nemáte nějaké novější knihy o anatomii? Tyhle jsou staré nejmíň deset let.“
Prodavač mu řekl: „Podívej, hochu, v lidském těle za posledních deset let žádné kosti nepřibyly.“
„Ani lidské povaze za posledních deset tisíc let nic nepřibylo,“ dodal Mistr.
Skrze nemoci a překážky rosteme. Vysoké stromy a borovice vyrostly vysoko, protože odolaly záplavě silných bouřek a deštivých větrů. Takový je i náš život. Často i na nás foukají deštivé větry a bouřky iluzorního světa. Udrží se jen ti, kteří jsou silně zakotveni v Pravdě, v Bohu. Pokud jsme odevzdáni tomu Nejvyššímu principu, pak snadněji zvládáme i ty nejsilnější karmické vlny iluze pomíjivého světa studených, deštivých větrů.
Naštěstí se dnes objevují různé alternativní metody, jako etikoterapie a psychoanalýza, kde se usiluje o hledání duchovní příčiny nemocí.
Nikdy nepodceňujme pozitivní stránky medicíny. Buďme opatrní v posuzování čehokoli a vezměme si ze všeho to, co má hodnotu, co je správné, ať je to v klasické, nebo alternativní medicíně.
Nemoc se objevuje proto, abychom svoji pozornost obrátili dovnitř na skutečnou podstatu našeho bytí.
Dalši úvaha:
O ZDRAVÍ
Dnešní, tzv. moderní civilizace považuje nemoc za něco nežádoucího, a že je třeba se jí okamžitě zbavit. Tento přístup se však neukazuje jako moc správný, i když je oblíbený v moderní medicíně. Prožitek určitých nemocí je občas nutný pro náš duchovní vývoj. Zkušenost z deprese, pesimismu, beznaděje nebo utrpení je často jediný způsob, který nás vede k uvědomění a poučení. Po uvědomění následuje proces uzdravení. Někomu to trvá krátce, někomu déle a někdo potřebuje i několik životů, aby se naučil často i jednoduchým lekcím. Vznikají spontánní otázky: Co to je nemoc? Co tvoří nemoc v našem těle a mysli? Z čeho se vůbec máme léčit? Po narození naše ego (ego je falešná myšlenka, která považuje neskutečné za skutečné, pomíjivé za věčné a vidí vše odděleně od svého malého já) naráží na určité Vesmírné Zákony Pravdy, s kterými si často neví rady. Podstata ega je všechno vlastnit a dělat pro sebe dle vlastních představ a názorů. Je často kruté, nepřizpůsobivé, má tendenci řídit ostatní. Lpí na věcech, které jsou pomíjivé, vnější a iluzorně věří, že je skutečně šťastné. Proto se chová jako Král v duálním světě iluze. Často nám na televizních obrazovkách skrze slavné herce a zpěváky nabízí falešný vzorec dokonalého štěstí. Našeptává nám, že pokud budeme mít dobrou práci, hodně peněz, dobrý vzhled a oblečení, ideálního partnera, rodinu a hodně dětí, budeme šťastni. Pod tímto vlivem začínáme věřit, že budeme šťastni teprve tehdy, až budeme mít něco osobního nebo vlastnit zvenku. Jenže štěstí není hmatatelné a nepřichází z venku z pomíjivého světa.
Štěstí je stav vědomí, nebo proces, ve kterém si uvědomujeme, kdo jsme My doopravdy. Ve skutečnost my sami jsme štěstí a radost. Podstata našeho bytí je utvořena ze Vždy Vědomé Nekončící Radosti. Tak málo je těch, kteří to už odhalili.
Králem nemoci je ego, jeho falešné představy. Tyto zakódované představy se akumulují, a narušují volný průběh energie v těle a mysli. Špatné představy, jednání, negativní emoce a myšlenky se ukládají hluboko do buněk našeho těla, do kostí, svalů, do vnitřních orgánů, do psychiky a do naší mysli. Tato disbalance částečně přerušuje harmonický proud Vesmírné energie do našeho těla. Pak časem některé části těla začínají být "izolované a zanedbané" a nutně volají o pomoc.
Z knihy: "Duchovní život v praxi"
(napsal Ifet Hodžič)
