Paramhansa Jógananda
Věčně živoucí Mistr
(Napsal: Ifet Hodžič pro časopis Dotek v roce 1999.)
Velký indický mistr Paramhansa Jógananda se narodil 15. 1. 1893 v Górakpuru v severovýchodní části Indie, blízko Himaláje. Jmenoval se Mukunda Lál Góš. Jeho rodiče byli zasvěcení žáci známého mistra Lahiri Mahasaje, který byl žákem Babadžího. Když rodiče narozeného Mukundu odnesli k duchovnímu požehnání, Mistr Lahiri Mahasaja řekl:
"Toto dítě bude velký jogín a povede hodně duší do Království Božího." Ale i dříve než se Mukunda narodil, velký mistr předpověděl jeho duchovní misi.

(Více fotek Jóganandy - ZDE )
Když Jóganandovi bylo kolem 10 let, došlo k jedné zvláštní události. Během meditace se v rukou matky Jóganandovy zmaterializoval talisman, který mu měla po smrti zanechat. A když Jógananda dostal do rukou tento talisman, najednou se oživily vzpomínky na minulé životy. Přes tento talisman dostával svaté vzkazy od všech svých Učitelů – Guruů z minulých životů, kteří tajemně vedli každý jeho krok. Co všechno bylo v tomto materializovaném talismanu napsané, Jógananda nemohl bohužel říct ani ve své známé knize Autobiografie jogína.
Na jaře roku 1910 ve svatém místě Banárasu potkává svého Gurua Svámího Šrí Juktešvara, který ho měl připravit pro svatou misi krija jógy na Západě (v Americe).
V roce 1920 byl Jógananda svými duchovními učiteli vyslán do USA na mezinárodní kongres jako představitel náboženských liberálů, aby na Západě šířil učení krija jógy a sjednocoval myšlenky jógy, hinduismu a křesťanství. V roce 1925 založil v Los Angeles společnost SRF (Self Realization Fellowship). V této době začala jeho mise učení staré indické metody krija jógy. Zpočátku objížděl Ameriku a vyučoval osobně. Když však bylo žáků mnoho, vytvořil soubor lekcí, které byly žákům zasílány poštou. Učení krija jógy pak v Americe šířil plných 32 let.
Sanskrtský kořen KR znamená činit, působit, reagovat, akci. Jógananda ve své nejznámější knize vysvětluje krija jógu jako jednoduchou psychofyzickou metodu, kterou se lidská krev očišťuje od oxidu uhličitého a obohacuje se kyslíkem. Molekuly tohoto přebývajícího kyslíku se přetvářejí v životní proud, který obnovuje a regeneruje mozek i centra páteře. Krijajogín nedovoluje hromadění venózní krve a tímto může zmenšit ničení tkáně nebo úplně ochránit tkáň od zkázy. Tímto způsobem pokročilejší krijajogíni přetvářejí své buňky v čistou energii a proto Kristus, Kabír a jiní mistři krija jógy mohli dematerializovat svá těla.
O krija józe mluví i Kršna v Bhagavadgítě a předává ji Ardžunovi. I začátečník jógy brzy ve svém nitru uslyší zvuk ÓM. A to silně ho inspiruje a ukazuje mu, že se skutečně napojuje na božské vibrace. Tajemství kosmického vědomí je úzce vázáno s kontrolou dechu. Stará technika krija jógy přetváří dech do ducha a až adept duchovně dost pokročí, poznává dech jako čin ducha. Rychlé a nerovnoměrné dýchání je příčinou negativních emočních stavů: strachu, zloby, vášně atd. Spánek působí osvěživě, protože člověk si dočasně není vědom svého těla a dechu. Když nevědomí člověk spí, spojuje své životní síly s léčivým proudem v oblasti velkého mozku i se šesti centry páteře. Tak ani neví, že se ponořuje do rezervoáru kosmické energie, která udržuje veškerý život, ale pokročilý jogín to dělá vědomě. Krijajogín používá svou techniku, aby všechny buňky svého těla nasytil věčným světlem. Tak se dostává na stupeň vědomí, kdy poznává, že je dech nepotřebný (samádhi). Duše je pomocí dechu vázána k tělu. Technikou krija jógy se nedovoluje životní síle, aby se zneužíval. Ale využívá se k tomu, aby se znovu spojila se subtilními energiemi v sušumně. Duše stvořená k obrazu božímu se stává vědma sebe sama až ve stavu samádhi.
Odhalení tajemství života a smrti, které je pouze smyslem lidské existence na zemi, je uzce spojeno s dechem. Stav bez dechu je nesmrtelnost.A věda o stavu bez dechu je krija jóga. Vědomí dokonalého realizovaného jogína zahrnuje nejenom jeho omezené tělo, ale celou strukturu vesmíru. Gravitace chápána jako Newtonova "síla" nebo Einsteinova "manifestace inerce" nemůže přinutit krijajogína, aby vyjádřil vlastnost "těžkosti", typický stav gravitace všech materiálních předmětů. Ten, kdo ví o sobě, že je všudypřítomný duch, ten už nepodléhá přirozeným zákonům těla v čase a prostoru. Jogín, který se ve své dokonalé meditaci sjednotil se Stvořitelem, vidí všude kosmickou podstatu ve světle. Pro něho není rozdíl mezi paprsky, které tvoří vodu a paprsky, které tvoří zemi. Dlouhodobá koncentrace na duchovní třetí oko umožňuje jogínovi, aby zničil všechny klamy hmoty včetně gravitace. Proto vidí svět jako masu světla, ve které nejsou podstatné rozdíly.

Jinak je krija jóga jednou z nejstarších věd jógy. Lahiri Mahasaja ji dostal od svého gurua Babadžího, který ji zase sdělil dalším, protože už byla dlouho zapomenuta. Babadží jí dal nové jméno krija jóga. P. J. tento úkol šíření a učení krija jógy dostal od Babadžího přes své učitele. Měl ukázat lidem, že svatí Boží synové – Kristus a Kršna – ve svatých hinduistických a křesťanských spisech mluvili o jedné pravdě. Jógananda uchovával tuto pravdu před sektářstvím, což bylo přání Ježíše a Babadžího při jejich setkání, když Ježíš odešel do Indie. Oni chtěli, aby se Západ a Východ sjednotily. Západ je vysoce materiální a technologicky vyvinutý, ale chybí mu duchovní porozumění. A na Východě je to naopak. Právě Jógananda měl boží roli učit lidi na Západě, jak mají vyrovnávat svůj materiální život s vnitřním duchovním. Zajímavé je, že Jógananda nikdy, ani v jediném okamžiku nevyžadoval, aby nějakým způsobem Američané napodobovali indické zvyky a kulturu. Ale snažil se, aby se naučili zduchovnit svůj život a svoji národní kulturu. Na začátku své mise (1923) měl Jógananda dost veřejných přednášek a stal se velmi známým v celé Americe. Ale potom říkal: "Mně nezajímá dav lidí, ale zajímají mě duše, které skutečně touží poznat Boha." Založil SRF (Společnost sebeuskutečnění) a soustředil se jenom na učení těch, kteří se opravdu zajímali o poznání. Rajarsi Janakananda, sestra Gyanamata, Šrí Krijananda a Dájamata jsou jeho nejznámějšími žáky. Právě Krijájanda dostal za úkol napsat knihu "Paprsky stejného světla", v níž Jógananda komentuje paralelně Bibli a Bhagavadgítu („The second coming of Christ - The Resurrection of the Christ within You)“. Pravda má jenom jeden pramen. V roce 1946 vydal Jógánanda svoji velice známou knihu „Životopis jógína “. Další knihy které později byli vydané jsou:
„Man's Eternal Quest“,
„The Divine Romance“,
„Where there is light“
„God Talks with Arjuna - The Bhagavad Gita“,
„Journey to Self-Realization“ a další.
P. J. byl 7. 3. 1952 pozván jako host na banket, který pořádal indický velvyslanec v Los Angeles. Po skončení své promluvy vstoupil do mahasamádhi – stavu, v němž osvícení jogíni vědomě opouštějí své fyzické tělo. Zajímavé je, že jeho tělo ještě 20 dnů po smrti neukazovalo žádné známky rozkladu, ani zápachu a naopak zářilo. I tímto způsobem chtěl Jógananda ukázat světu vzácnost a hodnotu jógy. Takto byla ukončena jeho mise na zemi jako inkarnace Lásky. Svým bližším žákům říkal, že se zase vrátí za 200 a bude žít v Himaláji. prorokoval, že hodně žáků, kteří žili s ním v ášrámu, se také narodí ve své další inkarnaci v Himaláji silou zákona karmanu a budou pokračovat v hledání Boha.
Krija jógu mohou učit jenom krijajogíni, tzn. jogíni, kteří jsou zasvěceni do krija technik. Proto se ani v tomto článku nemohou vysvětlovat techniky a jejich praktická část. Zasvěcení do krija techniky je hlubokým požehnáním. Jenom když se projde zasvěcením, člověk pochopí tento smysl.
Napsal: Ifet Hodžič pro časopis Dotek v roce 1999.

Z facebooku: http://www.facebook.com/pages/Sri-Paramhansa-Yogananda/108252389192489?v=wall
Paramahansa Jógananda se narodil jako Mukunda Lal Ghosh 5. ledna 1893 v Gorakhpuru, stát Uttar Pradesh v Indii do zbožné bengálské rodiny. V roce 1910, ve věku 17ti let se setkal se svým učitelem / guruem Svámí Šrí Juktešvarem a stal se jeho učedníkem. V ašramu tohoto velkého mistra jógy strávil příštích deset let a pod jeho přísným, ale láskyplným vedením se učil duchovní disciplíně.
Poté, co v roce 1915 absolvoval univerzitu v Kalkatě, složil formální slib v indickém mnišském řádu swámiu a získal jméno Jógánanda, které znamená blaženost - Ánanda prostřednictvím božského svazku - Jóga.
Jógananda začal svoji životní práci v roce 1917 založením školy pro chlapce, kde byly moderní výchovné metody kombinovány s jógovým vzdělávání a výukou duchovních ideálů.
V roce 1920 byl Jógananada vyslán jako představitel Indie na mezinárodní kongres náboženských liberálů do Bostonu. Jeho přednáška na téma "Věda náboženství" byla nadšeně přijata. V témže roce založil vlastní organizaci SRF (Self Realization Fellowship), aby šířit po celém světě učení a filosofii jógy a její dlouhověkou tradici meditace. Dalších několik let Jógananada přednášel a učil na východním pobřeží a v roce 1924 se vydal na turné po celé Americe. V následujícím roce založil v Los Angeles mezinárodní centrálu organizace SRF (Self Realization Fellowship), která se stala duchovním a administrativním centrem jeho práce.
Jógananada zdůrazňoval základní jednotu všech světových náboženství a učil univerzálně použitelné metody pro dosažení přímé osobní zkušenosti s Bohem. Své studenty učil Krija jógu, posvátnou duchovní vědu pocházející z Indie, která byla ztracena v temných dobách a znovu oživena v moderní době Jógananadovou linií osvícených mistrů. Linii učitelů na cestě Krija jóga vidíte v záhlaví těchto stránek. Zleva: Lahiri Mahasaja - Babaji - Ježíš – Svámi Sri Juktešvar – Paramahansa Jógananda
V roce 1935 Jógananada zahájil 18-měsíční cestu po Evropě a Indii. Během svého pobytu v rodné zemi přednášel po celém subkontinentu a setkal se také s Mahatma Gandím (který ho požádal o zasvěcení do techniky krija jógy), s nositelem Nobelovy ceny za fyziku C.V. Ramanou a některými dalšími duchovními představiteli, včetně Srí Ramana Maharshiho a Anandamoyi Ma. Během tohoto roku mu také jeho duchovní učitel Svámi Sri Juktešvar udělil duchovní titul, Paramahansa. Doslovně znamená nejvyšších labuť (symbol duchovního rozlišování). Titul znamená: ten, který manifestuje nejvyšší stav neoddělitelného spojení s Bohem.
Během třicátých let se Paramahansa Jógananada začal částečně stahovat ze své veřejné přednáškové činnosti, tak aby se mohl věnovat sepsání svého učení, které by s sebou neslo jeho poselství budoucím generacím. Pod Jógananadým vedením a instrukcemi byli jeho lekce a přednášky sestaveny do komplexního a obsáhlého souboru lekcí (SRF lessons), které byly žákům zasílány poštou a byli určeny k domácímu studiu. Tyto lekce jsou dodnes distribuovány Jóganandovou domovskou organizací SRF.
Jógananada publikoval svůj životní příběh „Autobiografie jogína“ v roce 1946 a dále jej rozšířil v několika následujících vydáních. Kniha se setkala a stále setkává s velkým ohlasem a byla přeložena do 18ti světových jazyků. Během půlstoletí se stala vůbec nejčtenější knihou o indické duchovní kultuře a je všeobecně považována za moderní duchovní klasiku. Bylo to totiž poprvé, co autentický hinduistický jogín sepsal příběh svého života pro západní čtenáře. Jógánanda v něm vylíčil řadu let svého duchovního výcviku u Šrí Juktéšvara a odhalil fascinující a málo známou etapu moderní Indie. Jemné ale pevné zákony, na jejichž základě konají jogíni zázraky a dosahují sebeovládání, jsou tu vyloženy s vědeckou jasností. Najdeme zde kapitoly o autorově návštěvě u Mahátmy Gándhího, Sira Džagadiščandry Bosého a Rabindranátha Thákura. Pro svou univerzalitu lze knihu doporučit příznivcům všech duchovních směrů.
Dne 7. 3. 1952 Paramhansa Jógananda na banketu, který pořádal indický velvyslanec v Los Angeles, po skončení své promluvy vstoupil do Mahasamádhi – stavu, v němž osvícení jogíni vědomě odcházejí se svého tělo. Jeho odchod se vyznačoval mimořádným jevem. Notářsky ověřený zápis podepsaný ředitelem Forest Lawn Memorial-Parku vypovídá: "Na jeho těle nebyli vidět žádné známky fyzického rozkladu ani 20 dní po smrti… Tento stav dokonalého zachování orgánu je unikátní. Jóganandovo těla byla zřejmě ve fenomenální stavu neměnnosti."
