K PŘEMÝŠLENÍ
Z netu:
JESTLIŽE...........
Jestliže jsi dnes ráno vstal z postele spíše zdráv než nemocen, jsi šťastnější než 1 milion lidí, kteří se nedožijí příštího týdne.
Jestliže jsi nikdy nezažil boj ve válce, nepocítil osamělost ve vězení, agónii týraných nebo hlad, pak jsi šťastnější než 500 milionů lidí našeho světa.
Jestliže můžeš vyznávat náboženství beze strachu z hrozby, že budeš zatčen nebo zabit, jsi šťastnější než 3 miliardy lidí na Zemi.iže máš konto v bance, něj v peněžence a hromádku
Jestliže máš jídlo v ledničce, jsi oblečen, máš střechu nad hlavou a svou postel, jsi bohatší než 75% obyvatel tohoto světa.
Jestliže máš konto v bance, nějaké peníze v peněžence a hromádku drobných v krabičce, patříš k 8 % blahobytných lidí na světě.
Příběh o tužce
Chlapec se díval, jak babička píše dopis. Potom se zeptal:
„Píšeš o něčem co se přihodilo nám? A není to snad příběh o mně?“ Babička přestala psát, usmála se a odpověděla vnukovi:
„Máš pravdu, píši o tobě, Ale důležitější než slova je tužka, kterou píšu. Chtěla bych, aby ses jí podobal, až budeš velký.“
Chlapec se na tužku zvědavě podíval, ale neviděl na ní nic zvláštního.
„Je přece stejná jako všechny ostatní tužky, které jsem kdy viděl.“
„Všechno záleží na tom, jak se na věci díváš. Tužka má pět vlastností, a když si je udržíš i ty, bude ti na světě vždycky dobře.“
První vlastnost:
můžeš dělat velké věci, ale nikdy nesmíš zapomenou,
že existuje Ruka, jež řídí tvé kroky. Této ruce říkáme Bůh a On tě má vždy vést podle své vůle.
Druhá vlastnost:
čas od času musíme přestat psát a použít ořezávátko.
To tužce trochu ubližuje, ale je pak ostřejší. Proto musíme občas snést
nějakou bolest,jelikož z tebe učiní lepšího člověka.
Třetí vlastnost:
tužka nám vždy umožní , abychom vzali gumu a vymazali
chybu. Uvědom si,že opravit něco, co jsme udělali, nemusí být špatné,
ale je to naopak důležité, abychom setrvali na správné cestě.
Čtvrtá vlastnost,
na tužce není nejdůležitější dřevo nebo vnější tvar, nýbrž tuha, jež je uvnitř. Proto vždy dávej pozor na to, co se děje v tvém nitru.
A konečně pátá vlastnost, tužka vždy zanechává stopu. Stejně tak nic, co v životě Uděláš, nezůstane bez následků, a proto si buď dobře vědom toho co činíš.
Paulo COELHO – Jako řeka, jež plyne
.................................................................
LISTY MÉHO STROMU (Sri Chinmoy)
V našem životě existují lidé, kteří nás činí šťastnými prostě jen proto, že nám zkřížili cestu. Někteří jdou cestou po našem boku dlouho, jiné sotva čas od času zahlédnete. Obojím říkáme přátelé. Můžeme je roztřídit do několika kategorií.
Snad každý list stromu charakterizuje jednoho z našich přátel.Tím prvním, který se zrodí z pupenu je náš přítel táta a naše přítelkyně máma. Ti nám ukazují, co je život. Pak přicházejí přátelé sourozenci, se kterými se dělíme o svůj prostor, aby mohli vzkvétat jako my. Poznáváme celou rodinu listů, kterých si vážíme a kterým přejeme jen to dobré.
Ale život nám představí další přátele, které jsme neznali a netušili jsme, že nám zkříží cestu. Mnohé z nich nazýváme přáteli duše či srdce. Jsou upřímní, jsou pravdiví. Vědí, když se nám nedaří dobře, vědí, co nám dělá radost. A často jeden z těchto přátel duše exploduje v našem srdci, a tak se mu říká zamilovaný přítel. On dává třpyt naším očím, hudbu našim rtům a skoky našim nohám. Také jsou přátelé dočasní, snad na prázdniny, či jen na dny či hodiny. V čase, kdy jsou nám nablízku, obvykle vzbuzují na naší tváři mnoho úsměvů. Když už hovoříme o blízkosti, nesmíme zapomenout na vzdálené přátele, ty kteří jsou na konci větví a kteří se. když vítr zafouká, vždy objeví mezi některým z listů.
Čas běží, léto je pryč, blíží se podzim a my některé listy ztrácíme. Některé vypučí následujícího léta, jiné zůstanou po mnoho ročních období. Jsme však velice šťastni, že ty, které spadly, zůstávají nablízku a živí naše kořeny radostí. Jsou to vzpomínky na nádherné chvíle, kdy nám zkřížili cestu.
Přeji Ti, lístku z mého stromu, pokoj, lásku, zdraví …. a aby
Se Ti dobře dařilo. Dnes i navždy…. Jednoduše proto, že každý
člověk,který projde naším životem, je jedinečný. Vždy nechává kousek sama sebe a bere si kousek nás. Někteří nechávají mnoho, ale nestane se, že by někdo nezanechal vůbec nic.
Mezi stromem Tvé porážky a stromem Tvého vítězství roste strom, který se jmenuje strom trpělivosti.
Sri Chinmoy
...................................................................................
VLAK „Ž I V O T“ (z netu)
Před časem jsem četla knihu, ve které byl život přirovnaný k cestě vlakem. Je to zajímavé čtení, pod podmínkou, že ho správně interpretujeme.
Život není ničím jiným, než cestou vlakem: skládající se z nastupování a vystupování, nehod, příjemných překvapení, ale též i samoty.
Narozením nasedáme do vlaku a střetáváme tam osoby, se kterými bychom si přáli zůstat po celou cestu: naše rodiče.
Bohužel pravda je jiná.
Oni na nějaké stanici vystupují zbavujíce nás svojí citlivosti a nenahraditelné vazby k nim.
To ale nepřekáží tomu, aby nastoupili jiné osoby, které se pro nás stanou velmi důležitými. Přicházejí naši sourozenci, přátelé a zázračné lásky. Mezi osobami, které cestují tímto vlakem se najdou i tací, kteří se přišli jen svézt.Tací, kteří při cestování vyvolávají jen smutek…A též tací, kteří chodí po vlaku a jsou připraveni stále pomoct nemohoucím. Mnozí po vystoupení zanechávají stálou stopu…
Jiní vystoupí tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo.
Je zajímavé, že někteří cestující, které nejvíce milujeme, obsadili místa ve vagonech, které jsou nejdál od toho našeho.
Proto budeme muset přežít naši cestu bez nich.
Samozřejmě nic nebrání tomu, abychom se během cesty rozhodli, i když s těžkostmi opustili náš vagon a vypravili se k nim…
Ale bohužel už si nebudeme moct sednout vedle nich, protože toto místo už bude obsazené jinou osobou.
N e v a d í , tato cesta vypadá právě takto: plná výzev, snů, fantazie, očekávání a rozluček…Ale nikdy návratů.
A proto absolvujme naši cestu nejlépe, jak se dá.
Pokusme se navázat známost s každým cestujícím, hledajíce v každém z nich ty nejlepší vlastnosti.
Pamatujte, že v některém momentu cesty můžou koktat a my jim pravděpodobně budeme muset porozumět…
Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk, ale také se najde
někdo, kdo nám bude rozumět..
Velké tajemství na konci spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme na jaké stanici vystupujeme, ani kde vystupují naši společníci a dokonce ani ten kdo má místo po našem boku.
Zamýšlím se, jestli ve chvíli, když vystoupím z vlaku pocítím
nostalgii a věřím, že a n o. Odloučit se od některých přátel, se kterými jsem cestoval/a bude bolestné.
P ř á t e l é m o j i , učiňte, aby náš pobyt v tomto vlaku byl pokojný a hodný úsilí. Starejme se tak, aby když přijde chvíle vystupování, na našem prázdném místě zůstala stopa a milé vzpomínky pro ty, kteří pokračují v cestě.
T O B Ě , který jsi částí mého vlaku
přeji Š Ť A S T N O U C E S T U!
.......................................................................
LEKCE OD DIVOKÝCH HUS
Napadlo Tě už někdy zamyslet se nad tím, proč létají divoké husy ve tvaru V?
Jako u chování všech zvířat, Hospodin i tady měl dobrý důvod, aby husy obdařil právě takovým chováním.
Jakmile husa zamává svými křídly, vytvoří se zvedající proud pro husu, která letí za ní.
V hejnu ve tvaru V celá skupina urazí nejméně o 71 procent delší cestu, než kdyby každý pták letěl sám.
Jakmile husa opustí hejno ve tvaru V, najednou má pocit, jako kdyby ji táhlo k zemi těžké závaží….
… a hned se opět vrátí ke skupině.Stejně, jako divoké husy…
… i lidé, kteří spolupracují a jdou stejným směrem, se dostanou rychleji k cíli, než ti, kteří zkouší dostat se k cíli sami.
Jestli se vedoucí husa unaví, zařadí se na konec hejna, aby si mohla odpočinout a na její místo v čele hejna se posune jiná. Kdyby lidé měli tolik rozumu jako divoké husy,
už by na to přišli, že jejich úspěch záleží na spolupráci, střídavě by konali těžkou práci a sdíleli by těžkosti vedení skupiny.
Husy letící na konci hejna hlasitě povzbuzují ty v čele skupiny. Důležité je, aby hlasy zezadu byly skutečně povzbudivé, jinak to bude pouze „breptání“.
Jestli nějaká z hus onemocní nebo se zraní, další dvě se s ní oddělí z hejna, aby ji mohli poskytnout ochranu.
Zůstanou s ní do té doby, než opět bude schopna pokračovat v cestě nebo neskoná.
Poté se vydají na cestu, aby buď dohnaly své hejno, nebo aby se připojily k jinému.
Kéž bychom i my byli takhle obětaví, abychom zasloužili takové přátele, kteří v případě nouze budou stát při nás.
Nemusíme být vědci k tomu….
… abychom se poučili od těch krásných Božích tvorů, stačí pouze zastavit se a pozorně naslouchat a hledět, aby Hospodin mohl odkrýt před námi své divy.
„Avšak dobytka se zeptej, poučí tě.
nebeského ptactva, ono Ti to poví,
poučí tě i křoviska země,
mořské ryby vyprávět Ti budou.
Kdo z nich všech by nevěděl,
že ruka Hospodinova to učinila
a že v jeho ruce je život všeho co žije,
duch každého lidského tvora.“
JOB 12-7-9
Jsou i tací, kteří poslouchají divoké husy….
/dle neznámého autora z netu/
------------------------------------------
Příručka TRPĚLIVOSTI (z netu)
Pozoroval jsi někdy chování ptáků, když se jim nedaří?
V průběhu mnoha dnů si připravují hnízda, ukládají materiál, často přinesený z velké dálky…
…A když skončili a jsou připraveni snést vajíčka, bouřka nebo nějaký zlý člověk či nějaké zvíře jim ho zničí a shodí na zem všechno, co s takovou námahou vytvořili.
Co udělá pták? Vzdá se svého úkolu?
Vůbec ne! Znovu a znovu začíná, až dokud se první vajíčka neobjeví v hnízdě.
Někdy se stane ještě dříve, než se vylíhnou ptáčata, že nějaké zvíře, dítě, bouřka znovu zničí hnízdo, ale tentokrát i s jeho cenným obsahem…
Je těžké začínat znovu od nuly…. ,ale i přesto ptáček nikdy nemlčí, nevzdává se, pokračuje ve zpevnění, budování, staví a zpívá…
Měl jsi někdy dojem, že Tvůj život, Tvá práce, Tvá komunita nejsou tím, o čem jsi snil?
Měl jsi někdy chuť vykřiknout:“dosti, mé úsilí nestojí za to, je toho nějak příliš mnoho.“
Jsi unaven z toho, že musíš znovu začínat, denně bojovat, že ztrácíš svou sebedůvěru, že nenaplňuješ své cíle, které jsou už na dosah ruky?
Život Tě někdy takto zkouší, ale nikdy se nevzdávej, vlož svou naději do budoucnosti a odevzdej se. Netrap se, když v boji utržíš nějakou ránu,… je třeba s tím počítat.
Posbírej kousky naděje, znovu ji vybuduj a znovu se odevzdej.
Není důležité, co se děje…, neztrácej sílu, jdi stále kupředu….!
Život je neustálou výzvou, a stojí za to přijmout ho…
A hlavně … nepřestávej si nikdy zpívat!...
Přeji Ti pěkný den!
----------------------------------
POROVNÁNÍ (z netu)
Otec jedné velmi bohaté rodiny vzal jednou svého syna na venkov, aby mu ukázal, v jaké bídě někteří lidé žijí. Pár dní a nocí strávili na jednom malém hospodářství, kde žila poměrně chudá rodina.
Když se vraceli domů, zeptal se otec syna, jak se mu líbil výlet, „To bylo úžasné tatínku!“ „Viděl jsi v jaké bídě žijí?“ ptá se otec. „Viděl.“ „Tak mi řekni, čemu jsi se na tomto výletu naučil?“ A syn mu odpověděl:
„Viděl jsem, že my máme jednoho psa a oni mají tři. My máme bazén do půlky zahrady a oni potok, který nikde nekončí. My jsme koupili do zahrady světla a jim v noci svítí hvězdy. My máme sluhy, kteří obsluhují, ale oni slouží druhým. My si potraviny kupujeme, ale oni si pěstují vlastní potraviny. My máme verandu až k přední zahrádce a jim patří celý horizont. My máme malý pozemek a oni mají pole, kde nedohlédneš na
jejich konec. Náš pozemek je obehnaný plotem, je ochraňují přátelé.“ Tátu to úplně odmlčelo. A potom syn dodal: : „Tati, děkuji, že jsi mi ukázal, jak jsme chudí.,“
Není to pěkné, když se člověk dokáže podívat na mnoho věci z nadhledu. Toto porovnání nás nutí k zamyšlení nad tím, co by se stalo, kdybychom dokázali být vděční za to co máme a nedělali si starosti kvůli tomu co nemáme !
Važme si všeho co máme a zvlášť si važme svých přátelů.
--------------------------------------------------------------------------------
K PŘEMÝŠLENÍ (z netu)
Jednoho dne požádala jistá učitelka své žáky, aby napsali na kus papíru veškerá jména svých spolužáků a vedle jmen nechali volné místo.
Pak řekla svým žákům, aby přemýšleli, co je na každém kamarádovi nejmilejší – a TO ať napíší vedle jména.
Až po celé hodině byli žáci s tímto úkolem hotoví, odevzdali listy učitelce a opustili třídu.
O weekendu rozepisovala učitelka pro každého žáka jeden list, připsala poznámky všech spolužáků a v pondělí rozdala hotovou práci žákům. Ti se všichni po chvilce čtení usmívali.
„Skutečně?“, slyšela šepot. „Ani jsem nevěděl/a, že někomu něco znamenám!“ a „Nevěděl/a jsem, že druzí mne mají rádi“, to byly komentáře. Nikdo více o listinách nehovořil.
Učitelka nevěděla, zda si žáci mezi sebou pověděli o obsahu listin, zdali o tom se svými rodiči diskutovali, ale to nevadí. Cvičení splnilo svůj účel. Žáci byli spokojeni sami se sebou a s druhými.
Několik let poté jeden z žáků zemřel, učitelka šla na pohřeb. V kostele bylo přeplněno dobrými přáteli zesnulého. Jeden po druhém, kdo miloval a znal tohoto mladého muže, se zastavil před rakví, aby se poklonil.
Učitelka šla jako poslední, modlila se před rakví – tu byla oslovena:“Vy jste byla Markova učitelka matematiky?“, pokývla:“ano.“ Dále slyšela:“Mark o Vás často hovořil.“ Po pohřbu se shromáždili bývalí spolužáci Markovy - i jeho rodiče tu byli- čekali na tento okamžik ....“Chceme Vám něco ukázat“, řekl otec a vyndal peněženku.
„Toto se našlo, když Mark tragicky zahynul. Mysleli jsme, že to poznáte.“ Z peněženky vytáhl velice opotřebovaný list papíru, podlepeného, mnohokráte poskládaného. Aniž by to učitelka blíže prohlížela, věděla, že je to jeden z těch papírů, kde byla napsána krásná slova jeho spolužáků. „Chceme Vám tolik děkovat“ řekla Markova matka. „Jak vidíte, Mark si toho vážil.“ Kolem učitelky byli všichni bývalí žáci – Charlie se malinko usmívala a řekla:“Také ještě mám svoji listinu, je v horním šuplíku mého psacího stolu.“
Manželka Jindřicha řekla: “Jindřich mne prosil, abych nalepila listinu do našeho svatebního alba.“ „Já mám svoji listinu také ještě“, řekla Monika. „Je v mém deníku.“ Pak sáhla Irena do svého notýsku a ukázala omšelou listinu ostatním. „Stále to mám u sebe“, řekla Irena a dodala: “Myslím, že jsme si všichni tyto papíry schovali.“ Učitelka byla dojata.... musela si sednout.... plakala. Oplakávala Marka, myslela na jeho přátele, kteří Marka už nikdy neuvidí.
Mnohdy zapomínáme ve spolužití s našimi blízkými, že každý život jednou končí a že nevíme dne ani hodiny. Proto bychom měli říci lidem, které milujeme, o které máme starost, že jsou něčím zvláštním a důležitým. Můžeš to vyjádřit i tím, že pošleš tuto zprávu dál. Pokud to neuděláš, propásneš krásnou příležitost učinit něco milého, krásného.
Zajímavá úvaha kterou jsem dostal mailem od jednoho kamaráda:
Vážení přátelé,
jestli máte problém pochopit současnou celosvětovou finanční krizi, kterou mimochodem nějací pánové předpověděli již před mnoha a mnoha lety, podám Vám pomocnou ruku. Věnujte prosím pozornost následujícím řádkům. Po jejich přečtení pochopíte.
1. Kdysi v Indii do jedné vesnice přijel muž a oznámil vesničanům, že vykupuje opice a za každou dá 3 dolary.
2. Vesničané věděli, že v okolí je mnoho opic a tak přestali hospodařit na půdě a všichni šli chytat opice.
3. Muž opravdu koupil stovky opic za dohodnutou cenu. Ale počet opic v přírodě se brutálně snížil. Tím vesničané polevili v úsilí a vrátili se k farmaření. Na to muž oznámil, že bude kupovat opice po 7 dolarech. Toto znovu vyburcovalo vesničany a opět začali chytat opice.
4. Ale počty opic se zase snížily a lidé se vrátili na svoje farmy. Muž zvýšil nabídku na 10 dolarů, ale již bylo velmi těžké chytit nějakou opici.
5. Muž tedy oznámil, že bude kupovat opice za 50 dolarů za kus a protože musí na čas odjet do města bude ho zastupovat jeho asistent, který bude v jeho jménu opice vykupovat.
6. Jakmile muž odjel, asistent svolal vesničany a řekl: "Podívejte se, v těchto klecích je 5000 opic, které muž od Vás koupil. Každá má teď cenu 50 dolarů. Já vám je prodám za 30 dolarů a až se šéf vrátí z města, vy mu je můžete prodat po 50 dolarech."
7. Vesničané dali dohromady všechny úspory a opice koupili.
8. Od té doby už nikdy neviděli šéfa ani jeho asistenta. Pouze opic bylo všude okolo jako na začátku.
Vítejte na Wall Streetu!
--------------------------------------------------------------------------------
ŽIVOTEM PROCHÁZEJ (myšlenky z netu)
- Změň, co změnit můžeš, ostatní nech být.
- Je krásné někoho mít. I strach, že ho ztratíme. Horší je nemít nikoho. O koho bychom mohli bojovat a v důležité chvíli se opřít. Ale naučíme se s tím žít. Jako plno lidí kolem nás.
- Ten, kdo se ptá, je bláznem na pět minut, ale ten, kdo se neptá, zůstává bláznem navždy.
- Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře: objevuje krásy, kde druzí nevidí nic…
- Jestliže svému příteli neporozumíš za všech okolností, neporozumíš mu nikdy.
- Člověk by neměl myslet na to, co v životě ztratil, ale na to, co může získat!!!.....
- Nauč se smát se slzami v očích. Pomalu jít, když pospícháš. Nauč se, pohladit se zaťatou pěstí. Jedině tak poznáš jak krásný je život!“
- Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokáži vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.
- Světu jsi možná jen jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem.
- Největší chybou lékařů je, že se snaží léčit tělo, aniž by léčili duši. Přitom tělo a duše jedno jsou. Nelze je léčit odděleně.
- Život je krátký tak ať za něco stojí, když už se někdo namáhal, abychom byli!
- Nevěř všemu, co slyšíš.. Neříkej všechno, co víš.. Nechtěj všechno co vidíš!
- Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě
- Život sestává z mnoha malých mincí, kdo je umí sbírat, má bohatství.
- Svět je pro člověka vždy jen jeho myšlenkou.
- Moudrý člověk udělá ihned to, co blázen až na poslední chvíli. Oba dělají tu samou věc, jen každý v jinou dobu.
- Říkejte mi pravdu, ačkoliv mě bolí, ale rozvazujete mi tím ruce i mysl..
- Jen málo věcí je tak mocných jako omluva za naše slova a činy.
- Málokdo si ale uvědomuje, že nejtěžší je být sám sebou a zároveň někým…
- Každý pořád někoho napodobuje, honí se za vzory a snaží se být jako oni…
- Samota je jako voda. Celého tě obklopí.. Vidíš sice hladinu a světlo
nad sebou, ale nemáš dostatek sil dostat se k němu.
- Odvaha není nedostatek strachu, ale přesvědčení, že je něco silnější než strach…
- Když se naučíš odpouštět, přestaneš mít důvod se zlobit. Stejně nakonec odpustíš…
- Když se zavře jedna brána ke štěstí, další se otevírá, ale my se často tak dlouho díváme na tu zavřenou, že si nevšimneme té, která se pro nás již otevřela.
- Mozek je jen aparát, jehož pomocí si myslíme, že myslíme.
- Proč mi všichni říkají mlč, když chci promluvit? Proč mi všichni říkají nebreč, když se mi chce plakat? Proč mi všichni říkají miluj, když není kdo by měl rád? Budou mi také říkat dýchej, až budu umírat?!
- Nejvíce nedorozumění vzniká tím, že si jeden myslí, že ví, co si myslí, že ví, co si myslí ten druhý. V horším případě nemyslí, ale domnívá se.
- Iluze jsou nepostradatelnou součástí lidského života.
- Když ti život dá ránu, oklepej se, když ti vyrazí dech, pořádně se nadechni a když tě srazí na kolena, tak se zvedni, protože nikdo jiný to za tebe neudělá!
- Je-li člověk nespokojený se svým stavem, může jej změnit dvěma způsoby.Buď změní podmínky svého života nebo svůj duševní postoj. První není vždy možné, to druhé je možné vždy.
- Ve tvém životě se vyskytnout okamžiky, které tě utvářejí… Dávají směr, kterým se budeš ubírat. Občas jsou ty události téměř subtilní… Občas taky ne. I když vidíte ty velké chvíle, jak se blíží…tak na ně nikdy nejste připraveni.Nikdo se neprosí, aby se jeho život změnil. Ale on se mění. Takže, co jsme? Bezmocní? Loutky? Ne… Velké okamžiky přijdou. Tomu nezabráníte. Jde o to, co uděláte potom….
--------------------------------------------------------------------------------
PŘÍRODA A MOUDRA (myšlenky z netu)
- Dej věci jméno a ona se stane…
- Málo myslíme na to, co máme, ale vždy na to , co nám chybí…
- Každý vidí jaký vypadáš, ale jen málokdo cítí, kdo jsi…
- Kdo by chtěl mít něco, co ještě nikdy neměl, bude muset udělat něco, co ještě nikdy neudělal…
- Nejhůře se člověk v životě učí, které mosty má použít a které má zbořit…
- Bez přátel není štěstí, ale bez neštěstí nepoznáme přátele…
- Opravdový přítel je ten, který vezme Tvou ruku, ale dotkne se Tvého srdce…
- Neplač, že to skončilo, směj se, že se to vůbec stalo…
- Láska nespočívá v tom, že se lidé na sebe dívají, ale že hledí společně jedním směrem,..
- Čím přesněji plánuješ, tím více Tě zaskočí náhoda…
- Nesnaž se tak, neboť ty nejlepší věci se stávají, až když je nejméně očekáváš…
- Neztrácej čas pro někoho, kdo ho nechce trávit s Tebou…
- Největší události, to nejsou ty nejhlučnější, ale naše nejtišší hodiny…
- Osud snad chce, aby si v průběhu svého života poznal mnoho nesprávných lidí, aby až potkáš ty správné, uměl je ocenit a byl za ně vděčný…
- Nejhorší způsob jak pocítit, že Ti někdo chybí, je posadit se vedle a uvědomit si, že už nikdy nebude Tvůj…
- Přítel není ten, kdo Tě polituje, přítel je ten, kdo Ti pomůže…
- Nikdo si nezaslouží Tvé slzy a ten kdo si je zaslouží, udělá vše pro to, aby jsi je nemusel-a prolévat….
- Možná, že neznamenáš nic pro svět, ale pro někoho můžeš znamenat celý svět.
- I když Tě někdo nemiluje tak, jak by jsi chtěl/a, neznamená to, že Tě nemiluje celou svou duší.
- Nikdy se nepřestaň usmívat, i když jsi smutný/á, protože nikdy nevíš, kdo se může zamilovat do Tvého úsměvu…
...................................................................
UŽITEČNÉ RADY:
JAK POMOC SOBĚ - JAK PŘEŽÍT INFARKT, KDYŽ JE ČLOVĚK SÁM? (z netu)
Řekněme, že je 18:15 a právě jedeš domů (samozřejmě sám) po neobyčejně náročném dni v práci. Jsi opravdu velmi unavený a znechucený…., jsi opravdu vystresovaný a rozčilený….
Náhle začneš cítit bolest ve své hrudi, která začíná vystřelovat do tvé ruky a čelisti. Jsi jenom 5 km vzdálen od nemocnice blízko tvého domova.
Bohužel nevíš, jestli zvládneš dojet tak daleko.
CO DĚLAT ? ? ?
Měl jsi školení o první pomoci, ale ten chlapík co vedl ten kurz,
zapomněl říct, jak pomoci sám sobě.
JAK PŘEŽÍT INFARKT, KDYŽ JE ČLOVĚK SÁM?
Spousta lidí je sama bez pomoci, když dostanou infarkt.
Osobě, jejíž srdce bije nepravidelně a která začíná omdlévat,. zbývá
pouze 10 vteřin, než ztratí vědomí.
CO DĚLAT?
ODPOVĚĎ :
Nepanikařte, ale začněte opakovaně kašlat a to velmi energicky. Hluboce se nadechněte před každým zakašláním. Kašlat musíte zhluboka a dlouho, musí se vám tvořit hlen hluboko v hrudi. Nádech a kašel musí být opakovaný každé dvě vteřiny, bez přestávky, dokud nedorazí pomoc, nebo dokud nezačne srdce bít opět normálně,
Hluboký nádech dostane k y s l í k do tvých plic a pohyby při
kašlání zmáčknou srdce a umožní c i r k u l a c i krve. Tento
tlak na srdce umožňuje jeho návrat do normálního rytmu. Tímto
způsobem se mohou oběti infarktu dostat do nemocnice.
Řekni o tom co nejvíce lidem. Můžeš zachránit jejich životy!!!
